Martin Řehůřek: "Na zápasy s Třincem rád vzpomínám."

Asi každý ze sportovního prostředí ví, co znamená slovo "odchovanec" nebo "stálice." Oba tyto výrazy pak lze bezesporu použít v souvislosti s Martinem Řehůřkem. Hokejbalista a univerzál, který je schopen zaujmout pozici kombinačního útočníka, stejně jako důsledného beka. Hokejbalu se věnuje téměř 20 let a přes to, že již nefiguruje v roli střelce, který rozhoduje utkání, jeho účast na hřišti je vždy znát. To platí zejména při samostatných nájezdech, v nichž patří stále mezi nejlepší borce v Česku. Také na to se jej v rozhovoru zeptal Marian Švec.

Martine, jak a kdy ses dostal k hokejbalu?

"Jestli si dobře vzpomínám, tak je to 19 let tomu. Byli jsme venku s mým
dlouholetým kamarádem a také s bývalým spoluhráčem Tomášem Tomiczkem. Šlí jsme cestou kolem průmyslové školy a hřiště, kde trénovali muži. Během tréninku nás oslovil trenér Martin Pala, jestli bychom si nechtěli zahrát. My samozřejmě souhlasili a on nás pak pozval na trénink žáků. A od té doby hraju."

Hrál jsi i jinde než v Karviné?

"Ne, můj mateřský tým je pro mně srdeční záležitost. Hraju a hrál jsem jen v Karviné."

Jak vzpomínáš na svého prvního trenéra? Kdo jim byl?

"Můj první trenér byl pan Martin Pala. Naučil mě hodně věci. Jsem za to rád! Provázel mě většinu mé hokejbalové kariéry. Na začátky s ním rád vzpomínám."

Určitě jsou v klubu i hráči, kteří tehdy začali hrát hokejbal s tebou. Kteří to jsou, a na které rád vzpomínáš i přes to že se hokejbalu už nevěnují?

"V současnoti už nás moc není. Zůstal jen Martin Pala ml. a Martin
Vašek. Hraje ještě Lukáš Zaremba, ale ten se připojil později. Na kluky, kteří už nehrají ale určitě vzpomínám. Jsou to například Vojta Novotný, bratří
Kubicové, Radim Pietrasz, Dan Vašek, Jarda Zuskin, Radek Pěnták, Tomáš
Tomiczek, Jenda Vašek a také obranná dvojice Kulawiak/Fandel. Skutečně, na všechny vzpomínám rád!"

Věnoval se hokejbalu i někdo z tvé rodiny?

"Z mojí rodiny se hokejbalu nikdo nevěnoval."

Věnuješ se, nebo jsi se věnoval i jinému sportu?

"Aktivně ne. Zahrál jsem si kolektivně s kamarády, ale jinak ne."

Zahrál sis někdy v reprezentaci? Měl jsi někdy možnost se tam podívat?

"V reprezentaci jsem si nikdy nezahrál. Jednou mi přišla pozvánka, ale musel jsem se bohužel omluvit ze zdravotních důvodu." 

Co se ti vybaví, když se zeptám na nejhezčí hokejbalovou vzpomínku?

"Hezkých vzpomínek je hodně a je těžké vypíchnout jen jednu. Ale třeba v
dorostu náš zlatý hattrick v 1. NHbL.  V mužské kategorii pak 5. finále 1. ligy s
Tříncem. V druhé třetině jsme v tom utkání prohrávali 6:3 a kluci z Třince už šli po třetině pomalu pro šampaňské. Ve třetí části jsme ale dokázali vyrovnat a v prodloužení jsme vyhráli 7:6. Následně jsme postoupili do extraligy. Je to krásna vzpomínka!"

A co Tě kdy nejvíce zklamalo?

"Teď si asi na nic nevzpomenu."

Říká se o Tobě, že jsi velmi šikovný zejména při nájezdech. Cítíš to tak?

"Za to děkují! (následuje smích. pozn. redakce) Je to ještě možná jediná věc, která mi zůstala."

Jak hodnotíš dosavadní průběh sezóny?

"Až na výbuch v Pardubicích si myslím, že dosavadní sezóna je dobrá."

Dokázal se již trenér Popek adaptovat z mládežnického hokejbalu na mužskou
nejvyšší soutěž?

"Jde vidět, že je to velký skok. Z žákovských kategorii hned do můžu. Ale
každým tréninkem a zápasem je to lepší!"

Tvůj nejoblíbenější soupeř v extralize?

"Od doby co skončil Třinec, tak žádný! Pro mě bylo vždy nejlepší utkání s Třincem. Bylo to moravské derby. Vždy tam šlo o všechno. Na Třinec rád vzpomínám. Na všechny zápasy odehrané s nimi."

Přemýšlel jsi někdy, že by ses po ukončení kariéry věnoval trénování
mládeže?

"Asi jsem o tom vysloveně nepřemýšlel. Pokud by mi to ale dovolila práce a pan Pala by měl zájem semnou takto spolupracovat, tak si myslím, že by to šlo. Hokejbal mám strašně rád a chtěl bych u něho zůstat co nejdéle."