Jakub Orsag: "Těším se na kolektiv".

O nové tváři karvinského klubu jsme Vás informovali před časem. Za šanci prosadit se v dresu HbK se bude rvát Kuba Orsag. Hráč se zkušeností s juniorskou extraligou v Hradci Králové nebo Karlových Varech se poměrně nečekaně objeví mezi třemi tyčemi. 

Kubo, vzpomeneš si na tvé hokejové začátky?

Ty bláho, hned u první otázky jsem se zapotil (smích). K hokeji mě přivedli mojí svělí rodiče. Začal jsem ve čtyřech letech. Do teď si pamatuji moje brusle. Byly to v polovině zlomené bauery. Otec mi je na zimáku nasadil, dal mi k tomu židličku a já se začal učit. 

Jak dlouho ses lednímu hokeji věnoval? Plánuješ pokračovat?

Hokeji se věnuji devatenáct let. Celé své dětství jsem strávil na ledě. A jestli budu pokračovat? Myslím, že jsem asi definitivně skončil. Po dvou sezónách v krajské lize jsem se zranil. Dva otřesy mozku a zlomený kotník, to myslím stačí. 

Nebude tvé zranění překážkou při působení na hokejbalovém hřišti? Jaké jsou tvé hokejbalové zkušenosti?

Nehrál jsem sice hokejbal závodně, ale několikrát jsem se zapojil do projektu Hokejbal proti drogám. Kádr HbK znám dobře. Chci si vyzkoušet postavit se do brány. Nevím, co kotník udělá, ale věřím, že kluci na hřišti budou dělat vše proto, abych neměl moc práce (smích).

Není to trochu bláhová představa?

To bylo samozřejmě myšleno ve srandě. Chci zůstat v kondici, proto jsem se pro hokejbal rozhodl. Snad mě tým mezi sebe přijme. 

Jaké vidíš největší rozdíly mezi hokejem a hokejbalem?

Jsou to dva rozdílné sporty. Hokejbal je fyzicky náročnější. Rozhodně je tam rozdíl. Na bruslích má člověk více času na odpočinek. V brance se gólman sklouzne, je rychleji v zákroku, má to zkrátka trochu jednodušší.

A co rozdíl mezi balónkem a pukem?

Míček se chytá hůře než puk. Sám o sobě bych ten míček udělal těžší. Myslím si, že je moc lehký. 

Dostál si už někdy balónkem?

Už jsem s týmem trénoval, takže jsem párkrát dostal i do míst, kde jsem dostat nechtěl. Trošku to štípne a hraje se dál. U puku je to horší. Tam je to bolestivější.

Tvá sportovní minulost je hodně pestrá. Řekni mi, kde sis všude zahrál?

Začínal jsem v Bohumíně. Poté, co jsme se přestěhovali, jsem hrál v Karviné. Následně mé kroky vedly do extraligového Třince, Havířova, Karlových Varů a Hradce Králové. Minulost je možná pestrá, ale co z toho, když se člověk zraní tak, jak tomu bylo v mém případě. Zdraví je přednější. 

Viděl jsi někdy zápas karvinského áčka?

Ano, viděl jsem duel Karviné s pardubickým Autosklem. Byl to skvělý zápas. Napínavý až do konce. Super atmosféra!!!

V A-týmu působí řada bývalých hokejistů. Potkal ses s některými z nich i na ledě?

V žákovských kategoriích s Lukášem Pacasem. Pak bych mohl vzpomenout například Radka Pořízka, se kterým jsem si zahrál v Karviné a Havířově. Hrával jsem také proti Lumírovi Rosůlkovi. To byl vždy rváč. V posledním mém zápase, kdy jsem se zranil, hrál za Orlovou.

Na ledě jsi působil i jako rozhodčí. Uvažuješ, že bys pokračoval?

Popravdě sám nevím. Noha je už docela stabilní, ale ještě mě čeká operace. Budou mi vytahovat šrouby. Mam problém dát nohu do bruslí, takže o všem se ještě bude rozhodovat. 

Jak moc se těšíš na první tréninky nového ročníku?

Určitě se těším. Ten pravidelný pohyb mi chybí. Těším se i na kolektiv kluků v šatně.

Věnoval ses aktivně i jinému sportu?

Ne to ne. Aktivně jsem hrával jen hokej. Všechny sporty kolem byly jen s přáteli.