VŠECHNO NEJLEPŠÍ

Padesát let života, pětadvacet let u hokejbalu. To je skvostná bilance Martina Paly, stěžejní postavy hokejbalu v Karviné. Šeftrenér mládeže a ekonom klubu v uplynulých dnech oslavil významné životní jubileum.

 

O skutečnosti, že je Martin Pala v životech všech řady karvinských hokejbalistů neodmyslitelně spjat s jejich milovaným sportem, se mohl oslavenec přesvědčit v sobotu 10.2.2018 v tělocvičně SPŠ Karviná.

Nic netušícího Martina zde překvapila více než dvacítka bývalých hráčů napříč generacemi. Oslava, kterou s maximálním utajením zorganizovala manželka Jana Palová, započala sportovním zápolením, které se vyhlášením výsledků volně přehouplo v párty plnou hokejbalových historek, hudby, zábavy a dobrého jídla.

Všem zúčastněným děkujeme a ještě jednou Martinovi přejeme jen to dobré!

______________________________________________________________________________________________________________________________

JAROMÍR MACHÁČEK: "Pozice kouče? Přišlo to samo..."

Autor: Redakce
 

V posledních letech se náš klub výrazně rozrůstá. Neděje se tak pouze v kontextu hráčské základny, ale také na poli funkcionářské. Výrazný vzestup členů zaznamenal zejména trenérský tým a Jaromír Macháček je jedním z jeho členů. Bývalý aktivní hokejbalista se po letech vrátil do klubu a díky svému přístupu, pro který je mezi dětmi oblíben, si postupem času si vypracoval pozici stálého trenéra mládeže.

 

Kdy a kde jsi se poprvé setkal s hokejbalem?

"S hokejbalem jsem se setkal někdy v roce 1994, kdy jsme s několika kamarády založili dnes už neexistující hokejbalový klub Kings Karviná."

 

Byl jsi tedy aktivním hráčem tohoto klubu. Jak dlouho jsi v něm hrál?

"Ano, hrál jsem tam asi 6 nebo 7 let."

 

V současné době se věnuješ trenérskému řemeslu, právě v HbK Karviná. Jak dlouho tuto funkci zastáváš?

"Trenéra mládeže dělám již druhou sezónu."

 

Jak jsi se ke koučování dostal?

"Přišlo to nějak tak samo. Když začal hrát můj syn a já zjistil, že většinu funkcionářů z HbK znám ještě z dob, kdy jsem hrával já. A že jsou to fajn lidi."

 

Do jaké věkové kategorie spadají Tví svěřenci?

"Trénuji  kategorii mladších žáků a jsem asistentem P.Popka ve starších žácích."

 

Která z uplynulých sezón byla pro Tebe "top" a proč?

"Je to má druhá sezóna, takže "top" byla pro mne ta první. Doufám, že každá další bude snad ještě lepší."

 

Je nějaký zápas, na který hodně rád vzpomínáš?

"S dětmi jsou všechny zápasy fajn."

 

Jaký cíl má Jaromír Macháček v sezóně 2018?

"Aby jsme sezónu končili s více dětmi, než jsme ji začínali."

 

Co by jsi vzkázal mladým hokejbalistům?

"Že hokejbal je hra, tak ať si hrají."

_________________________________________________________________________________________________________________________

 

Karvinské naděje obdržely zcela nové přilby

Foto: V. Fehérová

Díky usilovné práci vedení klubu, která vedla k zisku statut MLÁDEŽNICKÉ CENTRUM, se mohou naši žáci těšit z krásných nových přileb, které jim byly předány 6.1.2018.

______________________________________________________________________________________________________________________________

Seminář obnovy zaujal. Do Karviné se sjelo čtrnáct trenérů

Text: V Fehérová | Foto: V. Novotný
 

6.1.2018 se v tělocvičně SPŠ v Karviné konal seminář na téma " Pohybová příprava mládeže formou her."  O své zkušenosti se přijeli podělit pardubičtí lektoři Ondřej Almaši a Jakub Mokříž. Na této akci se sešla více než desítka trenérů, kteří o daný seminář projevili velký zájem.

Včetně teoretického přednesu, došlo i na praktickou ukázku různých herních cvičení, strečinku, ale také některých silových cvičení pro danou věkovou kategorii.
Všichni zúčastnění, zejména pak samotní trenéři, si měli možnost tyto prvky vyzkoušet. Mnozí, tak získali nové podněty, nebo si osvěžili některá opomenutá cvičení, jimiž mohou zpestřit tréninkový program.

Za účast patří poděkování také mladším i starším žákům HbK Karviná, kteří se na tomto setkání aktivně podíleli.

 

Fotogalerie

___________________________________________________________________________________________________________________________

 

MARIAN ŠVEC: "Bylo to o skvělé atmosféře."

Hokejbalový šampionát zdaleka nebyl jen o národních výběrech. Nepostradatelnou součástí byl také tým dobrovolníků, kteří zajišťovali chod celého průběhu mistrovství. V těchto řadách byl také Marian Švec, devatenáctiletý karvinský činovník, kterého je možné zhlédnout na řadě regionálních akci, stejně jako při ligových zápasech Karviné, kde často působí jako hlasatel.

 

Mariane, od kdy jsi byl v dějišti MS?

"Přijel jsem 30.5."

 

Takže dva dny před MS jsi byl na místě. Co bylo v té době náplní tvé práce?

"Vlastně jsme budovali fun-zónu. Například jsme stavěli ty mobilní hřiště. Uvnitř v hale pak věšeli vlajky apod."

Jak probíhal každý tvůj pracovní den?

 

"Vstával jsem v 6:30 a po přesunu do areálu jsme dostali pokyny co budeme ten den dělat. Byli jsme přiřazeni k různým vedoucím, kteří měli na starosti konkrétní úseky. Já byl nejčastěji u mobilních hřišť. Jelikož mám licenci rozhodčího často jsem dělal rozhodčího na doprovodných turnajích."

 

Co zápasy české reprezentace? Měl jsi možnost sledovat?

"Já měl štěstí a vždy na zápas naší reprezentace jsem měl volno."

 

Jak jste se stravovali?

"Strava byla vyřešená nešťastně. Dostali jsme jednu svačinku a jedno hlavní jídlo. To mi vadilo. Hodně. Nejde o to, jak vypadám, ale byla tam třeba holčina, která si píchala inzulín a musela jíst pravidelně. Trávili jsme tam doslova celý den a jíst za své mi přišlo v téhle situaci hodně hloupé. Bohužel to byla jediná možnost."

 

Co ti působení v týmu dobrovolníku dalo?

"Bylo to o skvělé atmosféře. Potkal jsem se se spoustou zajímavých lidí jako třeba s rozhodčími z Kanady."

 

Nebyla mezi vámi jazyková bariéra?

"Ne, vždycky jsme se nějak domluvili."

 

Vnímals na místě i nějaká negativa?

"Ano, vadila mi špatně zvládnutá koordinace nás dobrovolníků. Chyběl každé ráno nějaký breafing. Schůzi měli jen naši vedoucí a v mnoha případech pak pravá ruka nevěděla, co dělá levá. Běžně se stávalo, že nás jeden někam poslal a pak přišel druhý a dal nám za uši, co že to tam děláme, když tam vůbec nemáme být. Tohle mi vadilo. No a pak ta strava, o které jsem už mluvil. "

 

Viděli jsme tě hovořit do mikrofonu TV Prima, po-té co se Pardubickem přehnala průtrž mračen.

"No, to bylo taky trochu nepovedené. Dostal jsem za to vcelku vynadáno. Byla to nešťastná situace. Dostali se do haly bez jakékoliv akreditace, což jsem si uvědomil až později. Myslím, že jsem neřekl nic kompromitujícího, jelikož jsme jen reagovali na nenadálou situaci přesně tak, jak jsme byli instruováni. Bylo mi vysvětleno, že od mluvení do kamery je na místě tiskový mluvčí, ale v té chvíli jsem o to byl slušně požádán a nenapadlo mě, že tam "primáci" nemají co dělat."

 

V kontextu samotné průtrže a zatékání do haly šlo o náročnou situaci?

"My jsme dělali to, co nám řekli. Vím jen, že se to nějak řešilo s městem Pardubice, jelikož šlo závadu, na kterou nebyli organizátoři upozorněni provozovatelem haly."

 

Stalo se ještě něco, na co vzpomínáš?

"Celá organizace byla hodně ovlivněna rozpočtovým provizoriem. Z toho co teď sleduji a co z různých stran slýchávám se jen utvrzuju v tom, že někteří absolutně netuší o čem mluví. Nikdo si nedovede představit, jak náročné bylo zorganizovat turnaj v takové kvalitě. Je pochopitelné, že když se svat pár dní před turnajem ocitne ve finanční tísni, některé věci to ovlivní."

 

Vnímáš, že ses během těch dvanáctí dní naučil něco, co bude přínosem také pro tebe nebo tvůj mateřský klub?

"Z organizátorského hlediska ano. Viděl jsem, jak by některé věci měly a naopak neměly vypadat. Také jsem rád, že jsem viděl a aktivně se účastnil práce na technických věcech v rámci doprovodného programu. Bude fajn, když nám přivezou mobilní hřiště nebo nafukovací střelnici a bude tam aspoň jeden, kdo to neuvidí poprvé a bude vědět co a jak."

 

Díky za rozhovor a přejeme mnoho zdaru v další práci.

"Ano, díky."

_______________________________________________________________________________________________________________

Vladimír Konečný: "Klukům věřím. Věřím v postup."

Vladimír Konečný se stal nedílnou součástí historie Karvinského hokejbalového klubu. Víc než deset let strávil v pozici vedoucího mužstva a s karvinskými týmy zažil tituly, postupy i pády. Syna Martina, jenž získal dva tituly extraligového šampióna s týmem Vlašimi, doprovázel po celou jeho hokejbalovou kariéru. "Kony", jak se Vladimírovi v řadách klubu říkalo, se s karvinským hokejbalem na konci loňské sezóny rozloučil. Jsme rádi, že nám tento skromný člověk poskytl rozhovor, ve kterém popisuje své působení v řadách realizačních týmů HbK.

 

Jak jsi se k hokejbalu dostal?
"Hrát začal kluk (syn Martin pozn.red.), stáhnul ho s sebou tehdy Lukáš Dittmann. Oba byli do té doby hokejisté. No a já ho začal více méně doprovázet."

 

Hrál jsi někdy hokejbal aktivně?
"Ne, to opravdu ne."

 

Jaká cesta vede k pozici vedoucího mužstva?
"Byl jsem na každém utkání syna od páté třídy. Možná ještě dřív. Pomalinku jsem začal pomáhat realizačním týmů kategorie, ve které Martin hrál a tak nějak to přišlo samo."

 

Co taková pozice obnáší?
"V Karviné je to hodně specifické. Martin Pala st. vždy dělal spoustu věcí sám. Nebylo těžké najít s čím mu můžu pomoct, ale Martin v tom měl už nějaký systém a tak trvalo než jsme se synchronizovali. Obecně je to ale pozice, která zahrnuje úkony od dělání vody pro hráče, přes zjišťování spojů, po zajišťování ubytování. "

 

Jak vnímáš sportovní kariéru svého syna?
"Martin už nehraje. Odešel do Čech za prací a co vím, je v práci většinou do večera. Byl bych samozřejmě rád, kdyby hrál, ale získal dva extraligové tituly a tím se nemůže pochlubit každý. Je skvělé vidět, jak se synovi daří, horší je, když to nejde."

 

Co myslíš že se změnilo v klubu od doby co jsi začal spolupracovat s HbK? Sleduješ týmy i když zde již nefiguruješ?
"Ano sleduji.  Změny jsem nikdy moc nevnímal, ale teď vidím, že Karviná konečně více spolupracuje s Třincem. Věřím, že když tahle spolupráce bude fungovat dlouhodobě, bude možné dosáhnout i větších cílů. "

 

Máš nějaké vzpomínky na které rád vzpomínáš?
"Rád vzpomínám hlavně na ty skvělé výsledky, kterých bylo plno. Například titul vícemistrů republiky s žáky. Nemůžu ani objektivně říct, zda raději vzpomínám na dobu strávenou u mládežnických týmů nebo u "áčka". Děti dávají hokejbalu opravdu všechno a to nadšení se na dospělé často přenese. Bylo to nakažlivé. Ale u mužů to bylo taky fajn. "

 

Co tě vedlo k tomu, abys skončil na pozici vedoucí mužstva?
" Dosáhnul jsem určitého věku a rozhodnul jsem se, že když mi to teď situace dovolí, začnu konečně více času věnovat koníčkům. Ať už je to třeba zahrada nebo šachy, které jsou mojí velkou vášní už od mala. Momentálně hraji za tři celky."

 

Za dobu tvého působení na pozici VM jsi najezdil bezpočet kilometrů. Bylo pro tebe cestování náročné nebo spíše odreagování.
"Cesty vlakem byly super.  Super parta, povídalo se, smálo se, bylo to fajn. Cesty autem jsem však nikdy moc nemusel. Byly pro mě nepohodlné. Přeci jen, nejsem už nejmladší a jelikož jsem většinou řídil, tak to bylo náročnější."

 

Dlouhá léta jsi na střídačce tvořil dvojici s Martinem Palou. Jaký máš k Martinovi vztah?
"Vždycky jsme vycházeli dobře. Martin tomu sportu obětoval všechno a na každé jeho činnosti v oblasti klubu to jde znát."

 

Chtěl bys něco vzkázat klukům v kabině nebo hokejbalové veřejnosti?
" Klukům věřím. Věřím v postup a návrat do nejvyšší soutěže. Jak už jsem říkal, spojením s Třincem jsou schopní hrát v horní polovině extraligové tabulky. Pokud nebudou kluci odcházet za prací, jistě uvidíme dobré výsledky."
________________________________________________________________________________________________________________________________

 

PETR ZACHAR: "Nenechme náš sport zahynout administrativními výmysly" 

Autor: V.Novotný | M.Švec

Jméno Petr Zachar zná nejeden hokejbalista na Moravě. Nejen, že jde o muže, který je neodmyslitelně spjat s hokejbalem v Karviné, již řadu let působí také na pozici předsedy komise rozhodčích RSHb MS. Petr má za sebou rovněž bohatou hráčskou kariéru. Mnoholetý karvinský kapitán, který jak sám říká nikdy neuměl kličku jeden na jednoho, vynikal zejména čtením hry. Jako střední útočník s vysokou úspěšností vyhraných vhazování a schopností být ve správný čas na správném místě, drží dodnes klubový rekord v podobě osmi vstřelených gólů v jednom utkání mužské soutěže.

 

Petře, popište nám Vaše hokejbalové začátky. Naše fanoušky by jistě zajímal i stručný průřez Vaší kariérou.

Neměli jsme počítače, mobily ani jiná lákadla dnešní doby, takže jsme preferovali styl -  škola a co nejrychlejší útěk ven. Tak jako většina kluků naší generace byl smyslem života sport. V létě fotbal a jiné sporty  a v zimě hokej s tenisákem.O víkendech se pořádali  turnaje všemožných sportů, na kterých se setkávali kluci i holky z různých oblastí města. Byli jsme soutěživí a v zápasech si nic nedarovali. Po utkáních ale byla vždy přátelská atmosféra a vznikala kamarádství na celý život, která přetrvávají dodnes. Na soutěžní hokejbal  nás přivedl  Martin Pala, který ho hrál na vojně v Budějovicích, kde se už hrála liga. Dal dohromady, z dříve nesmiřitelných soupeřů, jeden tým "srdcařů"  a založil v únoru 1992 Hokejbalový oddíl  Baník Karviná.
 

Můžete vzpomenout nejvýraznější hokejbalové osobnosti, se kterými jste hrál či spolupracoval?

Martin Pala – alfa omega karvinského hokejbalu. Bez něho by to nikdy nezačalo ani nefungovalo dodnes. Kamarád, který vás nikdy nezradí.

Vladimír Sýkora, Roman Pětvalský (oba už nejsou mezi námi ) – kluci s největším srdcem pro hokejbal.

Martin Kurz – nejlepší hráč a střelec oddílu

Tým 1992-2006 – hráči, pro které byl hokejbal celý život, jedna velká rodina. Ač je nejmenuji všichni ví o kom mluvím.

Jarda Pikula – můj rozhodcovský partner, nikdy jsme žádný oddíl nepoškodili úmyslně, na což jsme pyšní (myslím, že to není pravidlem).
 

Vybavíte si Váš nejšťastnější a naopak i nejsmutnější moment v kariéře?

Šest krát po sobě jsme skončili v1.národní lize druzí, pokaždé jsme vstali ze dna, nastupovali do další sezóny a žili svůj sen o extralize. Bylo smutné, že nám unikal o 2 body, 2x o 1bod, jednou jen o skóre. Na posedmé se to povedlo a byl to pro nás nejkrásnější zážitek. Pak jsem se 3x zúčastnil MS v hokejbalu jako kustot mužstva žen a ten pocit, kdy po vyhraném utkání hraje česká hymna je nepopsatelný
 

 V rámci RSHb MS působíte jako předseda komise rozhodčích. Co tato funkce obnáší?

Je to vesměs administrativní práce s občasným setkáním s rozhodčími. Být rozhodčím znamená, že vás na hřišti nemá nikdo rád a jde jen o to udělat co nejméně chyb. Nemůže to dělat každý. Nejdůležitější, kromě znalostí pravidel, je psychická odolnost a cit pro hru. Všem, kteří tak často a rádi kritizují rozhodčí odpovídám: Pojď si to zkusit!
 

Ve velké míře se angažujete v projektu JUNIOR ROZHODČÍ. Vnímáte tuto iniciativu jako přínosnou?

Vznikl program, který snad přivede do stavu rozhodčích nové mladé tváře, kteří se budou chtít zdokonalovat. Pískání už není jen stát na půlce hřiště a pozorně vše sledovat. Je tam spousta aspektů, u kterých musí být rozhodčí dřív a musí je ve zlomku okamžiku z analyzovat a okamžitě rozhodnout. Potřebujeme hodně rozhodčích, aby byla konkurence a mohli pískat jen ti nejlepší. Proto tuto iniciativu vítám a věřím, že do ní zapojíme co nejvíce mladých rozhodčích.
 

Vedle komise rozhodčích jste také předseda našeho klubu. Jak už bylo řečeno, s HbK jste spjatý řadu let. Je asi zbytečné ptát se na změny, kterých jste byl za tu dobu svědkem, přesto by nás ale zajímalo, kde vidíte současné rezervy ve vývoji karvinského hokejbalu.

Máme přípravky, mladší a starší žáky, starší dorost, muže. To vše obnáší spousty starostí a prostředků. Chtěl bych proto touto cestou poděkovat všem, kteří se o oddíl starají a pomáhají ho udržet v chodu. V současné době ubývá skoro všem sportům členská základna. Děti mají jiné priority než sportovat a proto je potřeba bojovat o každého nového hráče. S tím je samozřejmě spojeny náklady na náš oddíl.
Vítáme každou finanční i materiálovou pomoc sponzorů, města, kraje i svazu. Potřebujeme nový povrch, vybavení pro hráče, zabezpečení pro provoz hřiště a chod oddílu.

 

Aby nebylo Vašich hokejbalových funkcí málo, jste také členem výkonného výboru RSHb- MS. Chápeme, že je složité střílet do vlastních řad, ale rádi bychom se zeptali právě na práci nejužšího vedení RSHb MS. Jde podle Vás hokejbal na Severu Moravy správným směrem? 

Ano podílím se na funkčnosti hokejbalu našeho regionu. Řešíme problémy oddílů, jsme nápomocni v jejich aktivitách. Máme specifický region, kde nemáme tak velké členské základny a finanční zajištění jako v Čechách, ale i přesto máme region života schopný.
Mrzí mě však, že ČMSHb málo naslouchá problémům regiónů a svými rozhodnutími odrazuje od hokejbalu spoustu zájemců. Myslím, že by měl býl hokejbal hlavně zábavou. Tímto vznikal a měl by jím i zůstat.

 

Pravidelně Vás bylo vidět na utkáních A týmu. Na  poslední tři duely jste spolu s Martinem Palou převzal tým a snažil se ho zachránit v extralize. Nepovedlo se to.

Byli jsme oslovení odstoupivším trenérem a přijali to. Bylo strašně málo času na odstranění chyb, které vedli k sestupu. Matematika k záchraně velela získat ze tří utkání 7bodů (z toho povinná výhra nad Hradcem Králové).
První utkání s Kovem Praha jsme zvládli podle představ. Při splnění všech pokynů jsme vyhráli 6:2 a mohli se v klidu připravit na rozhodující duel.
Hradec Králové posílili před koncem soutěže hráči z hostování a vrátili se i tahouni, kteří původně v týmu soupeře první část sezóny nehráli. Byl to najednou velmi silný tým, který za posledních 15 utkáních uhrál 23 bodů  (po 9 kolech jich měl na kontě 0).
Utkání mělo velký náboj, rychlost, šance na obou stranách.Po skvělém výkonu jsme ve 41.minutě vedli 3:1 a stačilo to jen takticky dohrát. Za 20 vteřin bylo vše jinak. Po chybě brankáře a obránce byl stav 3:3. Potřebovali jsme vyhrát aspoň nájezdy, čímž by jsme měli v tabulce o bod více a měli ještě vše ve svých rukách.V nich jsme prohráli 1:2.
Před posledním utkáním byly karty rozdány tak, že Hradci stačilo vyhrát a my z extraligy vypadli.
To se také stalo (brankář Kovo Praha si sám srazil míček do branky a utkání skončilo 1:0). V Letohradě jsme vzhledem k sestavě odehráli dobré utkání a dokonce usilovali o vítězství. Vedli jsme 1:0, 2:1, ale zase jsme utkání ztratili v posledních minutách.
Přesto hráčům nebylo moc co vytknout. Dřeli, padali do střel, bojovali, ale opět rozhodla individuální chyba.
Můj názor, co rozhodlo o sestupu z extraligy:

-          Přístup jednotlivců! Někteří hráči nedali mužstvu 100% (v extralize je to nutnost)

-          Individuální chyby - 8X prohra o jednu branku

-          Neproměňování šancí – mužstvo nemá střelce (nejlepší Rosůlek L. 8g/26 utkání)

Pozitiva sezony:

-          Stále jsou tu hráči, které to baví a chtějí hrát až dokonce

-          Zapracování mladých hráčů do sestavy

 

Závěrem Vám rádi dáme volné slovo. V případě, že chcete cokoliv vzkázat fanouškům, hráčům, rozhodčím či kolegům, máte možnost.

Hokejbal je krásný sport! Je nejvíce podobný hokeji a my Češi jsme hokejový národ. Každý hrát hokej nemůže, proto může najít uplatnění v hokejbalu. Je méně náročný finančně, je otevřený pro kluky i holky, najdou si v něm svou cestu i méně fyzicky zdatní jedinci, ze kterých se můžou stát rozhodčí, funkcionáři apod.
Nenechme náš sport zahynout různými administrativními výmysly a pojďme se opět vrátit k hokejbalu pro zábavu.
Ať se soupeři k sobě chovají tak, že si po zápase můžou podat ruce a budou kamarádi, ať trenéři neupřednostňují vítězství za každou cenu, ať se vedoucí činovnici nesnaží zbytečně přebírat vymoženosti hokeje, který stejně nikdy nedoženeme.
Ať hokejbal hraje každý, kdo ho chce hrát, ať ho hraje rád a bez mnohdy zbytečných omezení!

 

_____________________________________________________________________________________________________________________________

VOJTĚCH NOVOTNÝ: "Je důležité, aby se hráči zajímali o fungování klubu"

Autor: M.Švec | Foto: V.Woznicová

Vojta Novotný je bývalý hráč HbK Karviná. Na hřišti se objevil naposledy v roce 2014 a dnes ho můžete vidět na různých akcích s foťákem. Je totiž vedoucím redakce klubowého webu. Kromě tvorby webového obsahu věnuje hokejbalu čas i jinak. Osmadvacetiletý odchovanec Karviné je také na pozici místropředsedy Regionálního svazu hokejbalu pro Moravu Sever. V civilu je Vojta hasič z povolání, hokejbal je však velkou součástí jeho života.


V kolika letech jsi začal hrát hokejbal a kdo tě k tomu přivedl ?
Kolik mi bylo si vážně nepamatuji, ale vím, že to byl první soutěžní ročník Karviné v kategorii žáků. Tipuju, že to bude takových 15 let dozadu. Přivedl mě k němu můj spolužák a celoživotní kamarád Jarek Zuskin, který v Karviné dlouho chytal.
 

Pamatuješ si nějaké své příjemné zážitky a taky naopak zklamaní?
Jako zklamání beru hlavně řadu zranění, na které jsem měl vždycky smůlu. Pak taky první neúspěšnou baráž o extraligu SD, kterou jsme si jako puberťáci prohráli sami nedodržením "životosprávy" na barážovém turnaji v Praze. Jo, byla to tehdy super noc v Praze, ale pokazili jsme si tím celoroční snahu! Co se úspěchu týče, tak si pamatuji pár důležitých gólů, na které se nezapomíná.
 

Prošels rukama řady karvinských trenérů. Nejvýraznější postavy pro tebe jistě byl Martin Pala a Vladimír Pavlíček. Jak na ně vzpomínáš ?
Byla to hrozně hezká doba. Na pana Palu vzpomínám jen v dobrém. Dal mé generaci hokejbalový základ a vzor trenérské autority. Vedl nás od žáčků. Takový Martin Vašek uměl sotva chodit, když začal hrát a pan Pala se obrovským dílem zasloužil o to, jaký je dnes Martin hráč. Byla to pro nás autorita a trenérská kapacita. Naopak Vladimír Pavlíček nás trénoval v tom nejhorším pubertálním věku. Měl to s námi hrozně těžké, ale vždycky nás dokázal ukočírovat a vytvořil z nás tým, který v lize za dva roky prohrál jediné utkání. Výsledkem byl historicky první a do teď jediný postup Karviné z nižší soutěže přes baráž do extraligy SD.
 

Vzpomeneš si na své první utkání ?
Ano, pamatuji si to. Byl to totiž úplně první "ligový" zápas karvinských žáčků vůbec. Stalo se tak na starém hřišti Sokolu Poruba. Utkání skončilo 1:1 a já dával vyrovnávací gól. Nahrával mi Vojta Pelecháč, který už dááávno nehraje. Tehdy to ještě nebylo o nějakém MČR. Jezdívali jsme jen do Ostravy a Ostrava sem k nám. Vždy šlo o turnaj tří mužstev. HBC Karviná, TJ Sokol Poruba a HBC Tygr Ostrava, který už tehdy vedl "legendární"  pan Škurek, jenž teď vyvíjí aktivitu v HBC Ostrava.
 

Pamatuješ si také na svoji první medaili? Jaké to bylo pro tebe překvapení a kde jsi jí dostal?
Tak to opravdu nevím. Možná to bylo v té první žáčkovské sezóně. Musel bych se podívat. Teď si s nimi hraje můj čtyřletý bráška. Na příští návštěvě rodičů se pro zajímavost podívám.
 

V sezoně 2013/2014 jsi skončil s aktivní hráčskou kariérou. Proč?
No....Já se tehdy rozhodl začít dálkově studovat VŠ a víkendové utkání se studiem vedeným převážně o víkendu již nebylo možné kombinovat. Hlavně mi však přestal hokejbal přinášet tu radost, pro kterou jsem to celé roky dělal a když něco děláte protože musíte a ne protože chcete, nikdy to nedělá dobrotu.
 

Jak tomu mám rozumět?
Tak jak to říkám :) Nerad bych to nějak rozebíral. Zkrátka jsem se už netěšil na zápasy, tréninky ani do kabiny. Z hokejbalového prostředí jsem ale z daleka neodešel. V HbK funguji neustále, navíc pracuji i pro náš regionální hokejbalový svaz.
 

Uvažuješ o tom, že by ses ještě někdy na hřiště vrátil?
Párkrát mě to už napadlo, ale mám i určité zdravotní problémy a nerad bych něco dělal jen na půl. Navíc je tady stále škola a také stejné pocity, kvůli kterým jsem končil. Každopádně ten pocit z gólu, z vítězství, z kolektivního výkonu, to mi chybí, to opravdu ano.
 

Měl jsi v týmu oblíbence?
Konkrétně jedno jméno asi ne. Už jsem to tady říkal. Hrozně rád vzpomínám na dobu, kdy jsme hráli mládežnické a juniorské soutěže. Byli jsme skvěle sehraní. Na křídle jsem měl Martina Řehůřka, který měl neskutečně šikovné ruce. Spolu nám to opravdu šlo. Skvělých hráčů jsme však měli v ročníku 86-87-88 opravdu hodně. Například Tomáš Tomiczek nebo bratři Kubicové. Milan a Lukáš byli ohromní dříči a poctivci! Trénink vynechali snad jen když umírali. V obraně jsme měli Kulmiče a Tankiče (Richard Kulawiak a Radomír Fandel - pozn. redakce). To byli neskuteční bouchači, fakt! My dávali góly a ti dva to vzadu čistili jako dva buldozery. Zeptejte se kluků v Hodoníně, tam na ně vzpomínaj do teď. Pomáhali nám ale i mladší kluci. Dan Vašek nebo Lukáš Dittmann. Moc talentovaní hráči.
 

Jak se ve tvých očích díváš na změny v klubu, které se v průběhu let udály?
Uf, tak to by bylo asi na samostatný rozhovor. Já začínal ještě s tenisákem. Největší frajeřina pro nás byla, když jsme mohli na starém hřišti Sokolu přeskočit ze střídačky manťák tak, jak to dělaly naše vzory v NHL. Měli je totiž nižší. Hřiště v katastrofickém stavu, ale mantinely byly atrakcí :) Ale obecně, když se vrátím těch patnáct let dozadu, Karviná, stejně jako celý tento sport, na tom byla jinak. Za ty roky se to neskutečně posunulo. Ačkoliv asfalt na hřišti je již hodně opotřebovaný,  nepřál bych vám vidět staré hřiště. Máme krásnou světelnou tabuli, reklamní bannery, hezké dresy. Hráči v minulosti dostávali čepele a mezi zápasy venku bydleli v hodně slušných hotelech. Štulpny a cestování zadarmo je u nás standart a věřte mi, že to opravdu neplatí pro všechny kluby v ČR. Smutné je, že vše tohle má na svědomí jen několik málo lidí. Ne-li jeden. Je mi jasné, že mnozí hráči by si představovali mnohem komfortnější podmínky, ale nikdo si neumí představit jak náročné je zabezpečit chod klubu na současné úrovni s tak směšným počtem funkcionářů. O to víc mě mrzí přístup mnoha hráčů.

Na přístupu hráčů se ti něco nezdá? Nemyslím si, že by to bylo až tak hrozné.
Nemůžu až tak hodnotit, sám už dávno nejsem takový srdcař, ale do dění v HbK vidím více než většina kluků. Osobně se o hokejbal v Karviné bojím, protože vím na kolika lidech vše stojí. V životě se může objevit cokoliv neočekávaného a momentálně není v HbK nikdo z mladé generace, kdo by měl zájem dělat něco víc, než si odbouchat trénink či zápas a hurá domů, za kočkou nebo na pivko. Sám víš, že je nadlidský úkol sehnat někoho do týmu redakce webu, natož aby měl při ruce někoho schopného třeba Martin Pala st. Trenéři jsou totiž jedna věc a funkcionáři druhá. Když si vzpomenu, jak jsme žrali hokejbal my, je to nesrovnatelné. Řehyn (Martin Řehůřek  - pozn.red.) chodil na trénink s rukavicemi a míčkem na hokejce. Chodil tak až ze čtyřky (část Karviné - poz.red.) a při nájezdech to šlo sakra poznat! Každou volnou chvíli jsme trávili u hřiště. Chodili jsme pískat mladší kategorie, na čas, fandit "A" týmu i "B"týmu. Žili jsme hokejbalem. Když jsme nebyli u hřiště nebo na hřišti, hráli jsme někde před barákem. A taky jsme měli počítače a Playstationy. Jen nás tohle prostě bavilo víc. Stejně to nedávno řekl v rozhovoru Dano Vašek, který jsi s ním dělal. Hokejbal BYL celý jeho život.
 

Narazil jsi na karvinský web. Už  pár let jsi redaktor a tento rok tvoříš dvojici právě semnou.  Jak hodnotíš spolupráci do současné chvíle?
Už pár let? Teď jsi mě pobavil. Dělám to už téměř deset let. Začínali jsme s Milanem Kubicou. Vše jsme se učili sami. Jak vytvořit jednoduchý web nejlépe zadarmo, stylistiku psaného slova, co můžeme a nemůžeme napsat a zveřejnit. Prostě vše. Jsem z toho už ale unavený. Trávím u PC mnohonásobně více času než bych chtěl. Nejraději bych to někomu předal. A co se Tebe týče...Jsem rád, že ses přidal.

 

Jak v současné chvíli hodnotíš A-tým a jeho vedení?
Nemusím hodnotit. Myslím si, že v současné chvíli pracuje vedení A-týmu tak jak je v jeho silách a možnostech. Lumír Rosůlek to má nesmírně těžké. Fungovat jako hrající trenér je neskutečně náročné. Fandím mu.

 

V rámci vedení Regionálního svazu hokejbalu pro Moravu Sever zastáváš pozici místopředsedy. Momentálně jsi spjaty s projektem JUNIOR TEAM. Jak se díváš na projekt, který má za úkol vychovat nové funkcionáře?
Je to dobrá myšlenka. Mladých funkcionářů je obecně málo. Snad až na Východní Čechy, které fungují nadstandardně. Projekt vedu s předsedou RSHb MS Tomášem Mackem  a zatím se nám podařilo "ulovit" a zapojit pár nadějných mladých lidí jako je třeba Jonáš Grufík z Opavy nebo naše Leonka Rzeszutková. Právě Opava je zrovna příklad toho, jak je důležité, aby se o děj v klubu zajímalo více lidí. Před pár lety tam přestal mužský hokejbal existovat. A to byla Opava vítězem ČP! Až právě součastní hráči vynaložili natolik efektivní iniciativu, že se k hokejbalu vrátil i Jiří Christ. Momentálně je Opava jedním z nejlépe fungujících klubu v rámci regionu!

 

V republice se rozmáhá tzv."doba plastová". Co si myslíš o plastových površích venku. Slušel by Karviné?
Hokejbal je hodně specifický sport. Mám pocit, že i po letech se neustále vyvíjí tak nějak nemastně/neslaně. Jako by nemohl najít vlastní směr. Pořád někoho napodobujeme a když přijde čistě hokejbalová myšlenka je to podobný paskvil jako byla nadstavbová část mužské extraligy. Plastové povrchy jistě šetří kotníky a kolena hráčů, stejně tak i jejich čepele, ale pokud není všude, je to o regulérnosti dané soutěže. Navíc bude ještě nějakou dobu trvat, než výrobci přijdou s materiálem, který je opravdu vhodný pro venkovní podmínky. Na hřišti klubů, které měly plastový povrch jako první je to, dle mého názoru, vyloženě nebezpečné! Podívejte se například na těžké zranění Tomáše Rudy z Kova. Vzpomínám si, že když díky vyčnívajícímu šroubu z mantinelu došlo na našem hřišti před pár lety k nešťastnému a velmi nepříjemnému zraní jednoho z hráčů Hradce Králové, málem to skončilo soudem. Zkrátka, vždy by se mělo jako první myslet na bezpečnost hráčů. To má být absolutní priorita! Jde přeci jen o amatérský sport a všichni máme i jiné povinnosti než jen hokejbal. 

 

Co děláš kromě hokejbalu ve volném čase?
Sloužím ve čtyřiadvacetihodinových směnách. Volno věnuji buď hokejbalovým povinnostem nebo focení. Pokud to jde, jdu si zaběhat nebo si vyrazím odpočinout někam do přírody.

 

Chtěl by jsi něco vzkázat svým přátelům a hráčům v klubu?
Myslím, že není třeba.

 

Děkujeme ti za tvůj čas!!!
Já děkuji za tvojí iniciativu.

 

Marian Švec